ŠÁRKA JW I/1

opera o třech jednáních

libreto Leoš Janáček podle stejnojmenného dramatu Julia Zeyera

třetí jednání instrumentoval Osvald Chlubna

1887–88, rev. 1919, 1925

premiéra 11. 11. 1925 Brno

první vydání Universal Edition - Editio Moravia, Vídeň - Brno 2001 (klavírní výtah, partitura, provozovací materiál, ed. Jiří Zahrádka, kritická edice)

K práci na první opeře Janáčka inspirovalo "hudební drama Šárka" básníka Julia Zeyera, které autor původně zamýšlel pro Antonína Dvořáka. Když Dvořák libreto nepoužil, rozhodl se Zeyer otisknout text alespoň v časopise Thalia, kde si ho přečetl Janáček a natolik ho zaujal, že se hned pustil do práce na své první opeře. Zeyerův text zkrátil a upravil a v létě roku 1887 byla celá opera hotova v klavírním výtahu. Poté Janáček zaslal svou operní prvotinu k posouzení Antonínu Dvořákovi, se kterým se přátelil už z dob svých pražských studií. Dvořákovo hodnocení bylo příznivé, takže se Janáček odvážil požádat v té době již slavného Julia Zeyera o souhlas se zhudebněním textu. Narazil však na básníkův nekompromisní odpor. Nejvíc ho zřejmě rozčílilo, že se jeho libreta chopil začínající skladatel bez předchozího souhlasu a navíc se v textu dopustil mnohých úprav a škrtů. Přes básníkův odpor Janáček na opeře ještě nějakou dobu pracoval, ale protože domluva se Zeyerem nebyla možná, odložil dílo stranou a časem na něj dokonce na dlouho úplně zapomněl. Teprve po třiceti letech, v průběhu vrcholících příprav na premiéru Její pastorkyně ve Vídni v roce 1918, náhodou našel rozpracovanou operu na dně truhly, kam ukládal své rukopisy. Rozhodl se ji dokončit, nejprve ale bylo nutné dořešit svolení se zhudebněním textu, které kdysi Zeyer odmítl udělit. Roku 1918 již básník nežil a dědičkou autorských práv se stala Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, která v té době již uznávanému skladateli souhlas bez problémů udělila. První provedení opery Šárka se uskutečnilo v brněnském Národním divadle roku 1925 pod taktovkou Františka Neumanna a v režii Oty Zítka. Z různých dokladů je zřejmé, že Janáček nepovažoval Šárku za pouhou zajímavost ze svých skladatelských začátků, ale cenil si jí podobně jako své vrcholné operní tvorby. Intenzivně usiloval i o její vydání u svého nakladatele (vídeňské Universal Edition), k tomu však došlo teprve v roce 2001.

Obsah opery

1. jednání

Po smrti kněžny Libuše ztratily ženy své četné výsady včetně práva volit si samy manžely, a proto se rozhodly pod vedením bojovnice Vlasty vyhlásit mužům válku. V čele mužů stojí choť zemřelé Libuše, kníže Přemysl. Na nádvoří hradu Libice přijíždí mladý bojovník Ctirad. Vítán Přemyslem vysvětluje, že si přichází pro výzbroj zděděnou po předcích, uloženou v Libušině hrobce. Přemysl a ostatní vladykové odjíždí a Ctirad sestoupí do hrobky zemřelé kněžny. Při rozjímání je náhle vyrušen skupinou bojovnic v čele s Šárkou, která chce pro vůdkyni dívek Vlastu uchvátit Libušinu korunu. Ctirad však její záměr překazí a Šárka i s bojovnicemi prchnou.

2. jednání

Ačkoliv si Šárka uvědomuje své vzrůstající sympatie ke Ctiradovi, zvítězí v ní touha pomstít se a nastraží na něj léčku. Poručí ostatním bojovnicím, aby ji přivázaly ke stromu a samy se skryly opodál. Ctirad přilákaný nářkem Šárku osvobodí a ta mu namluví, že ji nechala spoutat Vlasta, aby ji potrestala za nezdařený pokus uchvátit Libušinu korunu. Ctirad okouzlený Šárčinou krásou jí vzápětí vyzná lásku a Šárka téměř podlehne pokušení stát se jeho ženou. Pak se ale vzchopí a znamením rohu dá pokyn ukrytým bojovnicím, které Ctirada zabijí. Pozdě Šárka svého činu lituje.

3. jednání

Muži v čele s Lumírem přinesou na Vyšehrad tělo mrtvého Ctirada a postaví hranici, aby je spálili. Vtom přichází Šárka a přede všemi se přiznává ke svému činu. Poté se vrhne na hranici a probodne se. Zatímco Lumír pochodní zapaluje hranici, všichni žasnou nad velkou mocí lásky.