PŘÍHODY LIŠKY BYSTROUŠKY JW I/9
opera o třech jednáních
libreto Leoš Janáček podle prózy Rudolfa Těsnohlídka
1922-23
premiéra 6. 11. 1924 Brno
první vydání Universal Edition, Vídeň 1924 (klavírní výtah), 1961 (partitura), Editio Peters, Lipsko 1984 (ed. Miroslav Barvík a Reiner Zimmermann), Universal Edition, Vídeň 2010 (klavírní výtah, partitura, ed. Jiří Zahrádka, kritická edice)
- Ke kompozici opery Janáčka inspiroval kreslený seriál o příhodách lišky Bystroušky, který vycházel na pokračování v Lidových novinách. Poetické dílo slučující v sobě svět zvířat a lidí je vyznáním skladatelovy lásky k přírodě a oslavou života.
Příběhy o mazané lišce Bystroušce původně vycházely v roce 1920 na pokračování v Lidových novinách. Jejich autor, spisovatel a redaktor Rudolf Těsnohlídek, je psal podle veselých kresbiček malíře Stanislava Lolka. U čtenářů slavily značné úspěchy, s oblibou je četla i hospodyně u Janáčků Marie Stejskalová, která později vzpomínala: "... Jednou zas tak čtu - byl tam zrovna obrázek, jak se Bystrouška vede se Zlatohřbítkem a nese si kytičku. Přišlo mi to hrozně k smíchu, jak se tam tak nafukovali. Myslila jsem, že nikdo neslyší, jak se nahlas směju; milostpaní nebyla doma a pán byl v pracovně. Ale najednou se objevil ve dveřích kuchyně:
- Prosím vas, osobo, čemu se tak smějete?-
- Ale tady Bystroušce, milostpane.-
- Jaké Bystroušce?-
- Copak oni to nečtou? Vždyť to psal pan redaktor Těsnohlídek z Lidovek.-
Podala jsem mu noviny, on se díval na obrázek, četl si, začal se usmívat a já mu povídám:
- Milostpane, oni přece tak dobře znají, co si zvířata povídají, pořád ty hlasy ptáků zapisujou - z toho by byla, panečku, opera!-
On na to nic. Jen se začal shánět po každém pokračování Bystroušky."
K práci na opeře se Janáček kvůli mnoha dalším činnostem dostal až v roce 1922. "Pracuji již na dívčím románě "Liška Bystrouška". Už nemám pokdy na sebe myslet. Žádného roku jsem tolik duševně nepracoval, jako letos", napsal skladatel své přítelkyni Kamile Stösslové. Nejprve si ovšem musel upravit Těsnohlídkovu předlohu do podoby operního libreta. Omezil počet postav a z děje si vybral hlavně ty části, které zdůrazňují propojení lidského světa s přírodou. Pak se pustil do samotné kompozice své v pořadí sedmé opery. O provedení světové premiéry požádalo Národní divadlo v Brně a Janáček rád souhlasil, protože s brněnským operním souborem v čele s dirigentem Františkem Neumannem měl ty nejlepší zkušenosti. Premiéra 6. 11. 1924 v divadle na Hradbách (dnešním Mahenově divadle) měla velký úspěch, podílelo se na něm i vynikající hudební nastudování Františka Neumanna, vtipná režie Oty Zítka a nápaditá výprava malíře Eduarda Miléna. Již o půl roku později se konala premiéra v pražském Národním divadle, dokonce v rámci programu festivalu pořádaného Mezinárodní společností pro soudobou hudbu.
Obsah opery
1. jednání
V horkém letním odpoledni prochází revírník svůj les. Ulehne na chvíli k odpočinku a vzápětí začne klimbat. Les je plný života: mušky krouží okolo, cvrček s kobylkou vyhrávají valčík, motá se zde komár opilý lidskou krví, jehož se snaží chytit malý skokánek. Dění užasle sleduje malá Bystrouška. Zaujme ji především skokánek, ale když si jej chce prohlédnout blíž, žabák zděšeně uskočí rovnou revírníkovi na nos. Probuzený revírník zahlédne Bystroušku a než se lištička stačí vzpamatovat, už ji odnáší do Jezerské myslivny.
Proměna
Bystrouška žije uvězněná na dvoře myslivny, ve společnosti psa Lapáka a hejna slepic. Revírníkův vnuk Pepík se novým přírůstkem chlubí kamarádovi a dráždí Bystroušku proutkem. Za to ho liška kousne do lýtka a revírník ji za trest přiváže. Bystrouška si stýská a celou noc sní o svobodném životě v lese. Ráno vymyslí novou strategii. První to pocítí kohout se slepicemi, které se naparují svou příkladnou pracovitostí. Bystrouška hloupá stvoření lehce ošálí a kohouta i značnou část jeho družiny to stojí život. Rozlícený revírník jde na lišku s obuškem, ta ale překouše provaz a zmizí v lese.
2. jednání
Bystrouška užívá nově nabyté svobody. Vypudí starého jezevce z jeho doupěte a usídlí se v něm.
Proměna
V hospodě u Pásků zasedl revírník se svými přáteli rechtorem a farářem ke kartám a dobrému pití. Z hospody odcházejí všichni vrávoravým krokem. Opozdilé noční chodce pozoruje vskrytu Bystrouška. Skryje se mezi slunečnice, kam vzápětí dopadne opilý rechtor, když považuje třesoucí se květinu za tvář Terinky, do které je zamilovaný. Farář vzpomíná na svou studentskou lásku, úvahy však přeruší opět Bystrouška. Přicházející revírník po ní vystřelí; oba muži se s leknutím rozběhnou pryč.
Proměna
Ve svitu letní noci se Bystrouška setká se statným lišákem Zlatohřbítkem. Počáteční sympatie přerostou v lásku, jejímž svědkem je liščino doupě. Lesní havěť pohoršeně sleduje nemravný život Bystroušky, uspokojí ji až narychlo uspořádaná svatba.
3. jednání
Přejde léto a na podzim revírník potkává v lese Haraštu, obchodníka s drůbeží. Harašta se chlubí chystaným sňatkem s Terinkou, revírníka spíše zajímá, jestli mu Harašta v lese nepytlačí. Objeví se Bystrouška se Zlatohřbítkem a kupou liščat a když Bystrouška zavětří Haraštu s plnou nůší drůbeže, chce jej trošku pozlobit. Tváří se, že nemůže na všechny čtyři nohy, když však na ni Harašta zamíří, hbitě zmizí. Hra se ale nevyplatí - Harašta vystřelí a Bystrouška zůstane ležet mrtvá.
Proměna
Revírník se v hospodě u Pásků dozvídá, že Haraštova Terinka dostala k svatbě nový rukávník z liščí kožešiny. Rechtora se zpráva o Terinčině svatbě dotkla, revírník jej však chlácholí, že by to nebyla žena pro něj. Na všechny padne tesknota a revírník se raději vydá na cestu domů. Cestou lesem vzpomíná na mládí, obdivuje krásu lesa a uvědomuje si, jak se život opakuje. Les vypadá jako tehdy, když chytil Bystroušku. A tu ji vidí... jak by mámě z oka vypadla! Chce ji opět lapit, ale úmysl zmaří malinký skokánek, vnouček toho tehdejšího. Koloběh života je věčný.