OSUD JW I/5

opera o třech jednáních

libreto Fedora Bartošová

1903-05, rev. 1906, 1907

premiéra 13. 3. 1934 (Radio Brno, nekompletní) 18. 9. 1934 (Radio Brno, nekompletní), 22. 10. 1958 Brno (první scénické provedení)

první vydání Dilia, Praha 1964 (klavírní výtah), 1978 (partitura, ed. Václav Nosek), Bärenreiter Praha 2015 (partitura, klavírní výtah, ed. Jiří Zahrádka, kritická edice)

• K napsání opery z měšťanského prostředí inspiroval Janáčka životní příběh návštěvnice luhačovických lázní, se kterou se setkal během jednoho ze svých lázeňských pobytů. Jako jedna ze dvou Janáčkových oper nebyla provedena za skladatelova života.
  

Námět čtvrté opery tentokrát Janáček nepřevzal z literatury, ale nechal se inspirovat životním příběhem mladé dámy, se kterou se setkal při jednom ze svých lázeňských pobytů v Luhačovicích. Kamila Urválková pocházela z bohaté rodiny a na nátlak rodičů se musela rozejít se svých chudým milým. Opuštěný mladík nevěřil, že ho opravdu milovala, obvinil ji z povrchnosti a přelétavosti a protože byl hudební skladatel, pomstil se tím, že napsal o jejich příběhu operu s názvem Kamila, která se roku 1897 dokonce hrála v Praze. Tím mladíkem byl dirigent a skladatel Ludvík Čelanský. Janáčka na celé historii pochopitelně nejvíc zaujalo, že hlavním aktérem byl skladatel, což bylo ovšem to jediné, co v ději opery z původního příběhu zůstalo. Janáček sám vytvořil předlohu a její zveršování do podoby libreta svěřil mladé učitelce Fedoře Bartošové. Literární nezkušenost libretistky a fakt, že Janáček jí posílal děj po částech a ani jí neumožnil, aby jej dopředu znala celý, se podepsaly na tom, že výsledkem bylo libreto značně pochybných kvalit. Janáček na opeře pracoval přes rok (1904-05, s revizemi 1906, 1907, 1914), a vytvořil dílo po hudební stránce zajímavé a osobité. Premiéru svěřil nově otevřenému Vinohradskému divadlu, avšak vedení ji několikrát z nejrůznějších důvodů odsunulo a v roce 1914 definitivně odmítlo. Na vině bylo především podivné libreto, a protože Janáček nenašel nikoho, kdo by byl ochoten text přepracovat, dál o její uvedení neusiloval. Až roku 1934 připravil Janáčkův žák Břetislav Bakala rozhlasovou premiéru. Scénicky byl Osud poprvé proveden v brněnském divadle roku 1958 a téhož roku ve Stuttgartu. Problematické libreto zůstává i nadále hlavním důvodem, proč je Janáčkova čtvrtá opera uváděna jen výjimečně.

Obsah opery

1. jednání

Středem pozornosti lázeňských hostů na kolonádě v Luhačovicích je poetický dr. Suda se svými přáteli, Konečným, Lhotským a mladou paní Mílou. Přichází nový host, skladatel Živný. Společnost s překvapením zjišťuje, že Živný a Míla se znají.

Společnost odešla, zůstali jen skladatel Živný a Míla. Jejich milostný vztah v minulosti překazila Mílina matka, která považovala život se skladatelem za žebráckou existenci. Živný komponoval o svém nešťastném osudu operu. Nyní po letech zjistil, že v ní neprávem podezříval Mílu z nevěry; syn Doubek je skutečně jeho dítětem. Nyní se Živný s Mílou rozhodnou začít spolu nový život.

2. jednání

Živný s Mílou a malým Doubkem žijí ve společné domácnosti se šílenou Mílinou matkou. Živný zpívá úryvky ze své opery. Partie, ve kterých dříve neprávem osočoval Mílu, musí nyní vypustit. Malý Doubek se ptá matky, zda ví, co je láska. Míla to ví až příliš dobře - láska a celý její život je Osud - Fatum.

Společný život s matkou je utrpením. Její šílenství se stále stupňuje; je nucena žít pod jednou střechou s mužem, který podle jejího mínění usiluje o její peníze. Živný připadá matce jako zlý havran. Chce mu uletět, ale padá z balkónu a strhává s sebou i Mílu. Živný si zoufá nad smrtí manželky. Vzývá blesky, aby ještě víc byly do jeho nešťastného osudu.

3. jednání

Studenti konzervatoře zpívají z partitury nové opery, kterou napsal jejich profesor Živný. Dílo má mít večer v divadle premiéru, ale stále chybí poslední akt.

Žáci prosí svého učitele, aby jim něco pověděl o své zvláštní opeře. Živný se zaujetím vypráví o vzniku díla a překvapení studenti pochopí, že obsah opery je ve skutečnosti jeho životním příběhem. Živného vyprávění se blíží k okamžiku Míliny smrti ... náhle přichází bouřka, v níž se Živnému zjeví jeho mrtvá žena. Omráčený skladatel klesá k zemi. Konec jeho opery zůstává nedopsán v rukou Božích, stejně jako Živného osud sám.