Zvuky ku památce Förchgotta Tovačovského (II. oddíl)

pro smyčce

• první provedení 1988 St. Louis
  
• první vydání v rámci Sborník prací z pražských studií, Editio Janáček, Brno 2001.
  

JW VI/1

1875

Suita

pro smyčce

1. Moderato, 2. Adagio, 3. Andante con moto, 4. Presto-Andante-Presto, 5. Adagio, 6. Andante

• první provedení 1877 Brno
  
• první vydání Oldřich Pazdírek, Brno 1926 (partitura)
  

JW VI/2

1877

Idylla

pro smyčce

1. Andante-Meno mosso-Da capo, 2. Allegro-Moderato-[Allegro], 3. Moderato-Con moto-[Moderato], 4. Allegro, 5. Adagio-Presto-Adagio, 6. Scherzo-[Trio-Tempo I], 7. Moderato

• první provedení 1877 Brno
  
• první vydání Orbis, Praha 1951 (kapesní partitura)
  

JW VI/3

1878 

Valašské tance op. 2

úprava lidových tanců pro orchestr

Čeladenský, Dymák, Kožich, Pilky, Požehnaný, Starodávný I, Starodávný II (a), Starodávný II (b), Troják lašský

• první provedení 1889 Brno (nekompletní)
  
• první vydání jako Valašské tance pro orchestr čís. I., II., op. 2, Bursík a Kohout, Praha 1890 (Starodávný I a Pilky, partitura)
  

JW VI/4

1889

[Adagio]

pro orchestr

• první provedení Brno 1930
  
• první vydání Český hudební fond, Praha 1958 (partitura)
  

JW VI/5 

1890

[Suita] op. 3

pro orchestr

1. Con moto, 2. Adagio, 3. Allegretto, 4. Con moto

• první provedení Brno 1928
  
• první vydání Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1958 (partitura), kritická edice Editio Janáček D/1-1, Brno 2002 (eds. Leoš Faltus a Jiří Motl)
  

JW VI/6 

1891

[Moravské tance]

úprava lidových tanců pro orchestr

1. Kožich, 2. Kalamajka, 3. Trojky, 4. Silnice, 5. Rožek

• první provedení viz JW I/2, VI/4, VI/8
  
• první vydání Český hudební fond, Praha 1957
  

JW VI/7 

1889, 1891

[Hanácké tance]

úprava lidových tanců pro orchestr, číslo 4 pro mužský sbor a orchestr

1. Kalamajka, 2. Trojky, 3. Silnice, 4. Troják

• první provedení 1892 Brno
  
• samostatně nepublikováno
  

JW VI/8

1891–92 

České tance

Suita, úprava lidových tanců pro orchestr, číslo 3 pro mužský sbor a orchestr

1. Dymák, 2. Požehnaný, 3. Keď sme šli na hody, 4. Křížový, 5. Čeladenský

• neprovedeno
  
• samostatně nepublikováno
  

JW VI/9 

1893

Žárlivost (Úvod k Její pastorkyni)

pro orchestr podle moravské lidové písně Žárlivec

• první provedení 1906, Praha
  
• první vydání Český hudební fond, Praha 1958 (partitura)
  

Žárlivost "Úvod k Její pastorkyni" Janáček původně zamýšlel jako předehru k opeře. Zkomponoval ji počátkem roku 1895, ale hudebně se samotnou operou nijak nesouvisí. Snad proto jako předehra k opeře nezazněla ani při premiéře Její pastorkyně 21. ledna 1904, ani později za Janáčkova života. Jako samostatné orchestrální dílo byla provedena v roce 1906 Českou filharmonií pod taktovkou Františka Neumanna.

JW VI/10

1895 

Požehnaný

úprava lidového tance pro orchestr

• první provedení 1900 Brno
  
• nepublikováno
  

JW VI/11 

1899

Kozáček

úprava ruské lidové písně pro orchestr

• první provedení 1900 Brno
  
• první vydání jako Dva tance, Český hudební fond, Praha 1958 (partitura)
  

JW VI/12 

1899

Srbské kolo

úprava srbského lidového tance pro orchestr

dokončeno 1900

• první provedení 1900 Brno
  
• první vydání jako Dva tance, Český hudební fond, Praha 1958 (partitura)
  

JW VI/13

1900 

Šumařovo dítě

balada pro orchestr na báseň Svatopluka Čecha

• první provedení 1917 Praha
  
• první vydání Klub přátel umění, Brno 1914 (kapesní partitura), kritické vydání SVK D/6 Supraphon, Praha 1984 (eds. Jarmil Burghauser a Radomil Eliška)
  

V roce 1913 Janáček zkomponoval baladu pro orchestr podle básně Svatopluka Čecha Šumařovo dítě. Stejně jako mužské sbory na Bezručovy básně má i tato skladba silně sociální podtext. Příběh o chudém šumaři, který se po smrti vrátí pro své dítě a vezme jej s sebou na věčnost, aby na zemi netrpělo bídou, je originálně koncipovanou skladbou s exponovaným partem sólových houslí. Partitura vyšla v roce 1914 ke skladatelovým šedesátým narozeninám v brněnském Klubu přátel umění. Premiéra se konala v Praze 14. listopadu 1917 na koncertu České filharmonie za řízení Otakara Ostrčila. 

JW VI/14

1913 

Taras Bulba

rapsodie pro orchestr podle novely Nikolaje Vasilijeviče Gogola

1. Smrt Andrijova, 2. Smrt Ostapova, 3. Proroctví a smrt Tarase Bulby

dokončeno 1915, rev. 1918

• první provedení 1921 Brno
  
• první vydání Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1925 (úprava pro klavír na 4 ruce, autor Břetislav Bakala), Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1927 (partitura), kritické vydání SVK D/7 Supraphon, Praha 1980 (eds. Jarmil Burghauser a Jan Hanuš)
  

Známou a často uváděnou Janáčkovou skladbou je orchestrální rapsodie Taras Bulba, kterou skladatel vytvořil na samém počátku první světové války podle povídky ruského spisovatele Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Janáček povídku znal už z roku 1905, kdy se seznámil s ruským originálem na čtení pořádaném v brněnském Ruském kroužku. Patrně z politických důvodů práci na kompozici v roce 1915 přerušil a dílo dokončil až v roce 1918. Příběh o hrdinném kozáckém náčelníkovi jménem Taras Bulba rozdělil Janáček do tří částí: 1. Smrt Andrijova, 2. Smrt Ostapova a 3. Proroctví a smrt Tarase Bulby. Premiéru skladby provedl orchestr Národního divadla v Brně v roce 1921 za řízení Františka Neumanna. 

JW VI/15

1915, rev. 1918 

Balada blanická

pro orchestr na báseň Jaroslava Vrchlického

• první provedení 1920 Brno 
  
• první vydání Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1958, kritická edice Editio Janáček D/8, Brno 2003 (eds. Karel Steinmetz a Miloš Štědroň)
  

Orchestrální skladba Balada blanická na báseň Jaroslava Vrchlického vznikla patrně na konci roku 1919. Dílo inspirované pověstí o blanických rytířích, kteří přichází českému národu na pomoc v jeho nejtěžších chvílích, Janáček zřejmě napsal pod dojmem vzniku nového československého státu. Osmiminutová skladba měla premiéru v Brně 21. března 1920 na koncertě konzervatoře v provedení orchestru Národního divadla v Brně a dirigenta Františka Neumanna. Koncert byl uspořádán k sedmdesátým narozeninám prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a Janáček měl pronést úvodní řeč o skladbě samotné a také o Masarykově České otázce. Proslov se však nekonal. Janáček se těsně před koncertem dozvěděl zprávu o zestátnění brněnské konzervatoře, a protože o statut státní školy usilovně bojoval, byla to dobrá zpráva, se kterou však zároveň přišla i zpráva špatná. Janáček coby zakladatel brněnského hudebního školství i samotné konzervatoře nebyl jmenován jejím ředitelem. Vnímal to pochopitelně jako projev nevděku a z koncertu rozmrzele odešel.

JW VI/16

1919? 

Lašské tance

úprava lidových tanců pro orchestr

1. Starodávný I, 2. Požehnaný, 3. Dymák, 4. Starodávný II, 5. Čeladenský, 6. Pilky

dokončeno 1924

• první provedení 1924 Brno
  
• první vydání Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1928 (partitura), kritické vydání SVK D/4 Supraphon, Praha 1982 (eds. Jarmil Burghauser a Radomil Eliška)
  

Janáčkovy Lašské tance sice mají finální dataci 1924, ale ve skutečnosti jsou mnohem starší. Skladatel na nich pracoval na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století, a jsou tak spojeny se skladatelovým takzvaným folkloristickým obdobím a sběrem lidových písní a tanců. Jde o orchestrální stylizaci šesti tanců, z nichž některé nalezneme i v dalších Janáčkových dílech jako v baletu Rákoš Rákoczy či opeře Počátek románu. Původně se jmenovaly Valašské tance, ale skladatel je upravil a přejmenoval v souvislosti s tiskovým vydáním a nastudováním v brněnském Národním divadle v roce 1924.

JW VI/17

1924 

Sinfonietta

pro orchestr

1. Allegretto, 2. Andante, 3. Moderato, 4. Allegretto, 5. Allegro

• první provedení 1926 Praha
  
• první vydání Universal Edition, Vídeň 1926 (kompletní partitura), 2017 (partitura, ed. Jiří Zahrádka, kritická edice)

Poslední a nejslavnější Janáčkovou skladbou pro symfonický orchestr je Sinfonietta. Podnětem pro vznik byla na začátku roku 1926 žádost Lidových novin, zda by Janáček nenapsal do novin malou zdravici k připravovanému VIII. všesokolskému sletu. Skladatel, sám sokol, tedy napsal nejprve fanfáry, ale ty se později rozrostly v celou pětivětou skladbu. Janáček si při psaní fanfár připomněl krásné chvíle strávené v roce 1924 v Písku, kde slyšel na kolonádě hrát vojenskou kapelu. Původně skladbu nazval Vojenská sinfonietta, ale později se název zkrátil na pouhou Sinfoniettu. Premiéra díla se konala v rámci kulturního programu sokolského sletu 26. června 1926 v pražském Rudolfinu. Hrála vojenská kapela a Česká filharmonie za řízení Václava Talicha, přičemž koncert byl přenášen také rozhlasem. Dílo mělo obrovský úspěch a vzápětí se rozběhlo do celého světa. 

JW VI/18

1926